Tábor

 

Fotogalerie k tomuto článku

Letní tábor Milevo 2005 aneb

EXPEDICE HIMALAYA 2005

…Snad odvěká lidská touha překonat nepřekonané, poradit si se zdánlivě neřešitelnými problémy, nás zavedla až k úpatí nejvyšší hory světa – Mount Everestu.A stejně jako před půl stoletím sir Edmund Hillary i my byli pevně rozhodnuti zdolat a pokořit nejvyšší vrchol „střechy světa“. Netušili jsme jak náročná a strastiplná cesta nás čeká. Nevěděli, že každý krok, každý metr, který nás posune blíž k vytouženému cíli, bude draze vykoupen nezměrnou námahou a úsilím. Už tak náročný výstup nám brzy začali ztěžovat rozličné problémy. Zde, v himalájských výšinách platí jen jeden zákon – a to zákon přírody. A příroda, ta mocná a krutá čarodějka, nám velice ráda ukázala svou nevlídnou tvář. Také horští duchové – bdělí ochránci himalájského pohoří, nebyli naší výpravě zrovna dvakrát nakloněni. Není proto divu, že vysokohorští průvodci, šerpové, odmítli nadále doprovázet naši expedici a zrazovali nás i v úmyslu vystoupit na vrchol. Zcela vyčerpáni a sami jsme donesli veškeré vybavení do 1. výškového tábora. Počasí se naštěstí umoudřilo a tak jsme se po krátkém odpočinku mohli opět vydat na cestu. Šestý den výstupu jsme dorazili do míst, kde byl, údajně již několikrát, spatřen Yetti. Yetti nebo chcete-li sněžný muž je bezpochyby asi největší záhadou himalájského masivu. Jeho možnou existenci se snažili, leč zatím neúspěšně, doložit desítky výprav. Bylo pro nás velkým překvapením, když jsme v podvečer narazili na prazvláštní stopy. Nyní šli všechny naše plány docela stranou. Vždyť vydat se po stopách, to znamenalo mít jedinečnou možnost spatřit a dokázat existenci tohoto podivného tvora! Naše domněnky se skutečně potvrdili – ano, věřte či nevěřte, Yetti není jen pouhopouhým výmyslem, nýbrž živým tvorem z masa a kostí! Jako důkaz nechť nám poslouží obrázky a snímky na kterých je zachycen! Počasí, které nám v posledních dnech až nezvykle přálo se začalo povážlivě zhoršovat. Zlověstné mraky a prudký pokles teploty předznamenává v těchto končinách pouze jediné – a sice, že co nevidět započne své představení pravá himalájská bouře. Zde už nešlo pouze o úspěšné dobytí vrcholu, nýbrž o holý život! Desítky horolezců i sebelépe vybavených tuhle hrozbu přírody podcenili a nyní jejich bílé mrtvoly lemují cestu, dokud jejich těla zcela nepřekryje bělostný sníh. Protože jsme se nechtěli stát obětí nelítostného řádění přírody,nezbylo nám nic jiného než sestoupit do nižších poloh a to ihned! Přestože jsme tímto sestupem ztratili spoustu drahocenného času, zachránili jsme to nejdůležitější – vlastní život. Výprava postupovala dál a za sebou nechávala jen zdolané překážky. Poradili jsme si na ledových pláních, jako jeden muž jsme prošli nebezpečným průsmykem, překonali jsme nejednu roklinu a průrvu překrytou jen tenkou vrstvu sněhu. A to jen proto abychom třináctý den stanuli až samotném vrcholu. Unavení, zesláblí avšak nadmíru spokojení jsme plnými doušky vychutnávali ten nádherný pocit nesdělitelného štěstí a číslo 8848 se jednou provždy stalo důkazem, že soudružnost a opravdové přátelství dokáže znova a znova posouvat hranice lidských možností…

Za expedici PEPÍČU a OŇÁK

Fotogalerie:
 → tabor-2005


Zpět     Nahoru